PŘÍBĚH JEDNÉ KNIHY | Karel Klostermann

Tak jak mají lidé své příběhy, tak i knihy mohou mít svůj příběh. Obvykle nám knihy vyprávějí nějaký příběh, u Karla Klostermana najdeme knihu, která sama o sobě vydá na svůj příběh. Je to jeho první vydaná kniha, která vyšla v roce 1890 jeho vlastním nákladem. Jsou to poskládané povídky ze Šumavy, kterými tehdy pan profesor na německém reálném gymnáziu v Plzni, přispíval do redakce pražského časopisu Politik v osmdesátých letech předminulého století. Je to třicet nekonfliktních povídek, které spisovatel sbíral povětšinou na Hrádkách v Srní u své tety v Kamenném domu. Vyprávějí o těžkém životě dřevorubců, hajných, pastevců, ale i pašeráků. Tyto povídky byly psány v německém jazyce a tištěné ještě švabachem a spisovatel je nazval Böhmerwaldskizzen. Až potud bychom si mohli říci, že to byla kniha jako mnoho jiných, které byly vydávány s menšími či většími úspěchy. Přesto tato kniha od Karla Klostermanna, která byla jako první vydaná a byla napsaná v němčině, se stala i jeho poslední knihou psanou německy, potom už spisovatel psal jen česky a knihy jsou vydávány v češtině. Proč tomu tak bylo, se můžeme jen domnívat, říkalo se, že ho němečtí kolegové pomluvili, že je špatný německý spisovatel a proto píše česky. Je paradoxem své doby, že tento spisovatel, který své nejlepší romány napsal právě z německy mluvící části Šumavy, tak ho nepoznali čtenáři více jak sto let v německy mluvících zemích. V té době ho Němci brali jako za odrodilce, Češi ho měli rádi. Přesto spisovatel v předmluvě této knihy, citlivě píše nabádavá slova o národnostní snášenlivosti. Lze tam najít větu: Jsem na hony vzdálen politickým aspiracím, snažím se jen v této nevlídné době přispět mírovým slovem. Co my tady nahoře potřebujeme nejméně, je rasová nenávist, neštěstí, kterého jak znám šumavský lid, budeme snad ušetřeni.

Za života spisovatele se tím pádem čeští čtenáři nedostali k tomu, aby si ji přečetli česky. Celých 33 let jim zůstala utajena, přestože spisovatel slavil úspěchy a získával na oblibě u čtenářů svými povídkami, romány. Až na sklonku jeho života v roce 1923 ho oslovila Marie Strunová z Tábora, zda by mohla tuto knihu přeložit a vydat. To se také stalo a nakladatelství Josef Vilímek v Praze ji vydalo pod názvem Ze Šumavy. Tím se tato kniha i do budoucna zařadila mezi ostatní díla spisovatele. Spisovatel jak známo, byť by měl být původem po rodičích šumavský Němec, navíc vyučující němčinu a francouzštinu na německém gymnáziu v Plzni, psal jen česky. I jeho knihu Skláři mu přeložil a vydal do němčiny jeho přítel Martin Stelzer, plzeňský architekt a stavitel.

Jeho knihy zůstaly pro německé čtenáře až do roku 1998 neznámými, dokud se nezačaly díky spolku Karl Klostermann – Dichter des Böhmerwaldes v Bavorsku vydávat. Vydalo se jich v překladech do dnešní doby sedmnáct.

Přesto, jakousi záhadou byla tato kniha vydána v roce 1987 v Lipsku, v tehdejší NDR. Kniha je krásně ilustrovaná dobovými rytinami Karla Liebschera, na konci knihy je popsán životopis Janou Janáčkovou. Bohužel to byla asi jen okrajová záležitost, která nedokázala oslovit čtenáře a popularizovat tak spisovatele v té době v německy mluvících zemích. Takže vydání této knihy zapadlo a v podstatě se o ní v Západním Německu a Rakousku nevědělo.

U nás vyšla tato kniha opětovně v roce 1986 na tehdejší dobu v hezké grafické úpravě, již známá jako Črty ze Šumavy a vydalo ji Západočeské nakladatelství v nákladu 30 000 výtisků, což je dnes takový náklad skoro nemyslitelný. Kniha byla opětovně přeložena z originálu do češtiny panem B. Nohejlem a pomoc při zjišťování českých názvů mu byli nápomocni páni M. Pokorný a P. Ruda, v té době známí propagátoři K. Klostermanna.

V roce 2004 se vydává tato kniha díky bavorskému spolku, pod názvem Heiteres und Trauriges aus dem Böhmerwald s novým překladem od Gerolda Dvoraka a tak se dostává k čtenářům hlavně v Bavorsku, ale i k čtenářům v jiných spolkových zemí v Německu a v Rakousku. Karel Klostermann jako spisovatel je konečně po sto letech poznán v těchto zemích, je popularizován a jeho knihy se vydávají v němčině.

U nás v roce 2006 opětovně knihu vydává dnes již zesnulý nakladatel PhDr. Radovan Rebstock, který se zasloužil o vydávání Klostermannovo knih po roce 1989 a tím i zpopularizoval spisovatele.

Seznámili jsme s prvotinou od Karla Klostermanna, se zajímavým osudem, nikoliv s obsahem, ten si čtenáři musí přečíst sami. Je to kniha, kterou málem čeští čtenáři nepoznali, my máme dnes možnost poznat, jaký byl život na Šumavě v době, kdy obyvatelé museli bojovat o holé přežití a Šumava byla ještě nepolíbená cestovním ruchem.

Jaký může být další osud této knihy? Spolek Karla Klostermanna navrhl v rámci stého výročí úmrtí spisovatele, aby si studenti vybrali některou ze třiceti povídek z této knihy a zkusili namalovat komiks. Je možné, že dnešní zrychlené době, kdy vše běží ve zkratkách, kdy mladí nechtějí číst rozvláčnou a dnes již archaickou češtinu, že se dostanou v jiné formě ke spisovateli a třeba jednou si ho budou chtít přečíst, tak jak psal a o své době. Co víc, budou moci poznat dřívější život na Šumavě, mohou poznat i myšlení spisovatele, který byl, jak o sobě říkal, že je nejspíš Evropanem a bál se oprávněně nacionalismu. Proto je dodnes vydáván jako apoštol smíření mezi Čechy a Němci. Je dobře, že dnes máme dobré sousedské vztahy s Němci, je jen škoda toho, co si naši předkové museli prožít, aby poznali, že vypjatý nacionalismus ve své době nic neřešil, ba naopak.